26/52 GRAFFITI

„Jen blázen se raduje, že začalo pršet a vyběhne se stativem ven.“

„To tvoje nadšení je tak nakažlivé, že jsi už pobláznila i mě.“

„Co to tu vyvádíš? Co to je za vynález a proč to tu rozkládáš a skládáš? Ty jsi fakt už zralá pro blázinec.“

„Ach ty blázínku, ty si fakt nedáš pokoj!“

„Neblázni a jdi si už lehnout!“

„Aby ses z toho nezbláznila!“

„Proč tím fotoaparátem tak bláznivě míháš?“

„Tak na to zapoměň, takový blázen jak ty fakt nejsem.“

„Ty ses snad zbláznila, ne? Fakt sedat na silnici před závorama nebudu!“

…

Tyto věty fotograf s kanónem při ruce poslední dobou slýchává dost často. Slovo blázen jeho okolí skloňuje s pravidelností cvakající závěrky v sekvenčním režimu…

Blázni to jsou! Všichni ti, kdo fotografa s kanónem při ruce oblékají do svěrací kazajky.

Jen blázen totiž může držet fotoaparát ve vzpřímené poloze při tvoření abstraktních snímků. Jen blázen může zaznamenat efekt projíždějícího vlaku před modelkou bez modelky. Jen blázen nevytáhne fotoaparát, když prší a kapky deště osvětluje úžasné protisvětlo. Jen blázen v klidu usíná i tehdy, když má před sebou nedodělanou úpravu dechberoucí fotky. Jen blázen se neraduje, že se po 3 měsících naučil složit odrazku na první chvat. Jen blázen nevyužije každou příležitost k focení. Jen blázen nepochopí, že fotografování se může stát bláznivou vášní.

A jen blázen bude považovat fotografii, vytvořenou za účelem dvacáté šesté fotografické výzvy, za nepovedeně rozostřenou. Je to bláznivý úmysl, přátelé!

Reklamy