51/52 TICHÁ NOC

Tak si tu tak sedím a rozjímám u čtvrté adventní svíčky a těším se na Vánoce. Na okamžiky strávené v kruhu rodinném, na všechny ty vánoční tradice a zvyky, na to, jak bude celým domem vonět františek a Savo, protože tyhle dvě vůně moje maminka miluje, jak bude tatínek upevňovat vánoční stromek do malého a nepraktického stojánku se slovy, že příští rok už musíme koupit jiný, jak si neodpustím podotknout, že je stromek málo hustý, jak maminka vyndá ze spíže cukroví a zjistí, že už nezbyly skoro žádné vanilkové rohlíčky, jak budeme všichni přemlouvat Aničku, aby nám zahrála na klavír koledy a následně si je pustíme z rádia, jak si při rozsvěcení vánočního stromečku vzpomeneme, že jsme zapomněli koupit prskavky, jak si vzájemně u rozbalování dárku s láskou a slzou na krajíčku povzdechneme, že jsme to letos zase přehnali. A u toho všeho budeme prosit, aby se i letos do TICHÉ NOCI narodil a když se narodí, tak budeme chválit a děkovat, že se narodil, a do toho budeme jíst kapra a bramborový salát a zpívat Nám, nám narodil se!

Požehnané Vánoce!

P52_TichaNoc_proweb.jpg

1/15s, F22, ISO 320 + „nějakjsemtřáslaskanónemužnevímjak“

50/52 ŽÁROVKA

Krize největší, vážně vůbec nevím, co psát. A přitom už zbývá tak málo,  dnešní článek a pak už jen články DVA. Asi si půjdu dát OVOCE a nebo ZELENINU, třeba mě něco napadne. Mám si dát mrkev nebo jablko? A nakrájet si ho na měsíčky či TROJÚHELNÍKY? Jsem zas nerozhodná jak ZIMNÍ KRAJINAUMĚLÉM ZDROJI SVĚTLA. Jedno vím určitě, borůvky si nedám, byla bych MODRÁ. A vzhledem k tomu, že mám v plánu fotit AUTOPORTRÉT, nebyl by to dobrý nápad. Jedině, že bych se pak pomocí DOPRAVNÍHO PROSTŘEDKU  dopravila do KOUPELNY a tam se vymydlila do BLACK & WHITE

…vyhrála mrkev, ale bohužel, stále nic, mám OKNO. Jindy mě napadá X historek, příběhů či vtipů, ale tentokrát sedíc PŘI SVÍČCE ani worta (to je německy, to znamená slovíčko). Je to možná tou zimou. Kdyby bylo JARO, hodila bych POHLED ZDOLA NAHORU, cítila bych se jak PRUHOVANÁ zebra V DEŠTI a byla bych HVĚZDA, co vymyslí článek tak rychle, jako cvaká můj kanón, když chce ZMRAZIT POHYB. Vím, stačí to zase jen vymyslet nějakou story, kde TRADIČNÍ OBJEKT podám Z NETRADIČNÍHO ÚHLU. To vždy funguje. Pěkně BAREVNĚ to popsat, občas trochu přibarvit, aby to nebyla úplná nuda jako NOČNÍ ŽIVOT POULIČNÍ v Brně…

…ale nejde to, dnes to prostě nejde…a vyprávět historku z doby, kdy jsme s bráchou byli malé DĚTI, nahlédnout do PROTISVĚTLA času a zavzpomínat, jací jsme byli PROTIKLADY, zatímco co já pletla barbínám copánky a kreslila něžné obrázky do památníčku, brácha všechny mé barbíny ostříhal a GRAFFITI si přál mít na zdech svého pokojíčku…? To by asi nikoho nebavilo…

…a provokovat vzpomínkou na LÉTO? Kdo by tak asi chtěl zrovna teď před Vánocemi VE VZDUCHU cítit vůni dálek a ubíjet se představou, jak JE SVĚT KRÁSNÝ a že úplně nejraději by  ho ihned procestoval CIK CAK. Sundejme si RŮŽOVÉ brýle, to by mi asi nikdo za takový článek like nedal.

Prý žádný učený ze STROMU nespadl! Hm, tak já asi budu první, protože dnes opravdu, ale opravdu nevím, o čem psát!

…mohla bych skromně psát třeba o tom, jak jsem nejkrásnější, ale ZRCADLO mi přestalo na otázku o kráse odpovídat a místo toho mi pouští SPORT a dává rady, že BEZ ÚPRAV z domu nemám ani vycházet, zvláště ne, když jsem pod vlivem KOUZLA BRZKÉHO RÁNA. A tak i když každé ráno nahodím do vlasů VLNU , narážím zcela NEČEKANĚ, JAKO COŽE? na takovou ŽENSKOU ZÁLEŽITOST, že ačkoliv mám DOLCE VITA, ucpaný odpad si musím spravovat  SAMA… Ale beru to EKOLOGICKY! Aspoň mám čas vychutnat PODZIM V DETAILECH, mám dost místa pod DEŠTNÍKEM a nemusím řešit, CO JSME TO ZA LIDI a jak mám „SHAKE IT BABY“, aby pořád nebrečelo. Tak vypadá SVOBODA

…a víte co? Já se tentokrát nebudu přemáhat, když to nejde, tak to nejde a žádný článek psát nebudu. Raději půjdu před svůj dům nakreslit ŠIPKY,  nachystat ZIMNÍ ZÁTIŠÍ a zhasnout ŽÁROVKU, aby ten můj princ na bílém koni trefil a já tu už nevedla takovéhle řečičky a nelovila z paty dost laciné větičky 😉

p52_zarovka

1,8s, F4.0, ISO 320, 98mm, mezikroužky

Report „ze školních lavic“ aneb fotograf s kanónem při ruce na studiích IV

Prý do stejné řeky dvakrát nevstoupíš…a ani fotograf s kanónem při ruce do ní nevstoupil dvakrát, ale už po čtvrté. A když bude příležitost, vstoupí do ní klidně i po páté, šesté, sedmé…protože ve vodách Online Školy Perfektní Fotografie Bryana Petersona by se klidně utopil! A že to zní jako utopie? Tak to jedině proto, že jste to také nezkusili. Kurzy PPSOP.cz jsou totiž jako chipsy. Chcete si vzít jen jeden, na ochutnání, protože držíte linii a šetříte, ale než se nadějete, sáček je prázdný a otevíráte další.  Ale ztrát nelitujete, protože zisku je mnohonásobně více a za ten požitek a výsledný umělecký počin to vážně stojí! Příchuť, kterou tentokrát fotograf s kanónem při ruce okusil, byla zcela nová, překvapivě jiná, než doposud znal, velmi pikantní a nečekaně podmanivá…

…řeč je o kurzu Naučte se fotografovat detail kreativně, v němž Bryan s Patrikem (talentovaní, charismatičtí, zábavní a přátelští instruktoři vlastnící recept, jak nakazit své studenty entuziasmem do fotografování) zavedli fotografa s kanónem při ruce do světa fotografie zblízka, do světa, ve kterém jde o holé milimetry! Ale protože fotograf s kanónem při ruce se před kurzem vybavil novými zbraněmi v podobě mezikroužků, dobrodružnou cestu plnou zážitků a záběrů, ze kterých přecházely oči, zvládl se ctí a milimetry zachránil! Nutno podotknout, že to mnohdy byla pořádná fuška a to mu zatím do záběru nevletěla muška!

Během kurzu se fotograf s kanónem při ruce naučil úplně jinak koukat na věci kolem. Objevil, že i v něčem tak škaredém, jako je rezavé zábradlí či cetky ze smetiště, je ukryta krása, že se dá v kuchyni velmi zábavně trávit hodiny a hodiny času i bez vařečky v ruce, že rozbitý displej na mobilu je fotografovo štěstí, že ve zmrzlé trávě jsou ukryté drahokamy…a spoustu dalších pokladů, nad kterými žasl a nemohl uvěřit, co vše na fotce může vypadat skvěle a co všechno jsou schopni fotografové nafotit.

A hned v první lekci zjistil, že jeho obava, zda účast v listopadovém termínu tohoto kurzu bude vůbec příhodná,  a kde najde čas na focení, když listopadové dny jsou tak krátké a za tmy chodí do práce i z práce, byla zcela zbytečná, protože prozřel, že působivé fotografie může nafotit i „z gauče“ a že jeho vlastní byt je zlatým dolem makro-příležitostí. Počáteční představa, že makrofotografie je o fotografování květin, motýlů, mušek, včel, brouků a jiných breberek, byla hned v první lekci vyvrácena!

A tak by fotograf s kanónem při ruce velmi rád poděkoval Patrikovi a Bryanovi, že díky nim ho svět detailu začal neskutečně fascinovat a zcela pohltil.  Jen díky nim už není schopen si zamíchat čaj, aniž by neprozkoumával odrazy ve lžičce, zcedit těstoviny,aniž by půl hodiny nekoukal přes cedník, ve slunných dnech jen tak projít kolem zmrzlé trávy, aniž by do ní neulehl, chytit se zábradlí, aniž by nestudoval jeho strukturu, umývat nádobí, aniž by nehonil jarové bubliny…zkrátka…jen oni dva můžou za to, že fotograf s kanónem při ruce není schopen provést spoustu dalších dennodenních činností, aniž by nepřemýšlel, jak to fotograficky zvěčnit! Byl to fascinující požitek!

A tak s politováním dojedl poslední chips s makro příchutí, obal ze sáčku schoval na památku a už se nemůže dočkat, až otevře sáček další, třeba s příchutí kompozice…

…a protože se fotograf s kanónem při ruce rád dělí, nechal vám pár nejpikantnějších kousků na ochutnání…Tak ať vám šmakuje!

macr_lekce1_01

Lekce 1 – V trávě

macr_lekce1_02

Lekce 1 – Us(ch)nul podzim

macr_lekce2_01

Lekce 2 – Roztříštěn

macr_lekce2_02

Lekce 2 – Krása škaredého

macr_lekce3_01

Lekce 3 – List na česnek (detail)

macr_lekce3_02

Lekce 3 – Bubliny

macr_lekce4_01a

Lekce 4 – Plamen

macr_lekce4_02

Lekce 4 – V hlubinách skleničky

P.S.1: Milý Bryan, miluji tvůj styl vzdělávání,  tvůj humor a zábavná instruktážní videa, která mě vždy donutí vzít fotoaparát do ruky a zjistit, zda tak skvěle, jako to umí zachytit tvůj Nikon, to zvládne i můj kanón. No zatím to tak skvěle nezvládne, ale věřím, že s léty praxe to přijde! 😀 (Až přijedeš do Čech,  klidně ti toto vyznání přeložím do angličtiny 😉 )

P.S.2: Milý Patrik, děkuji za rady a zpětné vazby (ty psané i ty nahrávané doma či ve vlaku) jsou neskutečně cenné a posouvají více, než si dovedeš představit! Máš mimořádný dar, jak slovy potěšit, povzbudit a zároveň motivovat k lepším výsledkům. (Až přijdeš do Čech, klidně ti toto vyznání přeložím do slovenštiny 😉 )

P.S.3: Milá Báro, milý Peter a milý Vlasto, moc ráda jsem s vámi opětovně strávila další kurz. Vaše nápady, kreativita a fotografické počiny mě velmi inspirovaly, obdivuji váš talent, jste fakt dobří! Díky za společné on-line zážitky a budu doufat, že se opět střetneme, třeba při učení se, jak kreativně vidět a komponovat 😉 (Až se v kurzu setkáme, klidně vám toto vyznání napíšu do OaO fóra znovu 😉 )

P.S.4: Milý Ježíšku, víš, že v PPSOP.cz je teď velká vánoční sleva na všechny kurzy? 😉 (Jsem ráda, že tobě nic překládat nemusím 😉 )

49/52 ZIMNÍ ZÁTIŠÍ

Po čase přidávám „story z natáčení“ aneb jak fotograf s kanónem při ruce ke snímku na téma „ZIMNÍ ZÁTIŠÍ“ přišel.

Jednoho krásného prosincového sobotního rána se fotograf s kanónem při ruce probudil a když viděl, že za okny modrá obloha, slunce a všude námraza, ještě v polospánku začal navlékat teplé vrstvy, nepromokavé, neb takové počasí a mrazivé podmínky jsou jak stvořené pro válení se po zemi a lovení zmrzlých kapek v nízké trávě. A že vše dělal v polospánku je dost důležitá věc, neb to vysvětluje, proč si před odchodem stihl udělal na čele bouli, vylít na sebe horký čaj a obléci si obráceně kalhoty.  Venkovní teplota ho však velmi rychle probudila a tak v poklusu  spěchal na louku, aby si ulovil pár záběrů a rychle se vrátil zpět dopít vylitý čaj. Ulehl do zmrzlé trávy a fotil a fotil. Jak osvobozující a nádherný pocit. Nikde nikdo, jen fotograf, jeho kanón a spoustu sluncem osvícených zmrzlých kapek. Ach, nádhera! A jak se tak poddával fotografické vášni, nevnímal věci okolo, posunoval se z místa na místo hledíc do hledáčku fotoaparátu. Ostřil, zoomoval…až najednou…v hledáčku spatřil neznámého muže, co za keříkem dělal ranní potřebu. Fotograf s kanónem při ruce se neskutečně lekl, zaječel a prchal pryč volajíc na neznámého muže „pardón“, že si tu jen fotí trávu. No jestli mu dotyčná osoba věřila, těžko říct, ale jedno je jisté. Mezi místními se povídá, že po parku v minusových stupních časně ráno běhá šílenec s kanónem a fotí si trávu…Tomu říkám zimní zátiší!

P52_49_ZimniZatisi.jpg

F8.0, 1/800s, ISO 1200, ohnisko 29mm, 24mm mezikroužek