A je to tu – mise jménem Fotoprojekt 52/2016 splněna! Slavím! Fotograf s kanónem při ruce to dokázal a své předsevzetí dotáhl do konce. A tak tu sedím s ARCHIVEM nad ARCHIVEM, pročítám ARCHIVNÍ články a jsem dojata, co krásného jsem za ten rok s fotografem s kanónem při ruce zažila…a přitom děkuji všem, bez kterých bych tu dnes tato slova nepsala…Moniko, Patriku, spoluprojekťáci, věrní, věrnější a nejvěrnější čtenáři…cítím velkou vděčnost a od srdce DĚKUJI!
V rámci otvírání ARCHIVU z roku 2016 pro vás aktualizuji článek z týdne 50, aby přehled témat byl kompletní 😉 A přidávám jednu ARCHIVNÍ fotografii, která je důkazem, že kanón má smysl pro humor…Foceno v srpnu na skvělém Patrika workshopu.
1/20s, F9.0, ISO 100
Vůbec nevím, co psát. Jindy mám článek napsaný raz, DVA a dnes nic. Asi si půjdu dát OVOCE a nebo ZELENINU, třeba mě něco napadne. Mám si dát mrkev nebo jablko? A nakrájet si ho na měsíčky či TROJÚHELNÍKY? Jsem zas nerozhodná jak ZIMNÍ KRAJINA v UMĚLÉM ZDROJI SVĚTLA. Jedno vím určitě, borůvky si nedám, byla bych MODRÁ. A vzhledem k tomu, že mám v plánu fotit AUTOPORTRÉT, nebyl by to dobrý nápad. Jedině, že bych se pak pomocí DOPRAVNÍHO PROSTŘEDKU dopravila do KOUPELNY a tam se vymydlila do BLACK & WHITE…
…vyhrála mrkev, ale bohužel, stále nic, mám OKNO. Jindy mě napadá X historek, příběhů či vtipů, ale tentokrát sedíc PŘI SVÍČCE ani worta (to je německy, to znamená slovíčko). Je to možná tou zimou. Kdyby bylo JARO, hodila bych POHLED ZDOLA NAHORU, cítila bych se jak PRUHOVANÁ zebra V DEŠTI a byla bych HVĚZDA, co vymyslí článek tak rychle, jako cvaká můj kanón, když chce ZMRAZIT POHYB. Vím, stačí to zase jen vymyslet nějakou story, kde TRADIČNÍ OBJEKT podám Z NETRADIČNÍHO ÚHLU. To vždy funguje. Pěkně BAREVNĚ to popsat, občas trochu přibarvit, aby to nebyla úplná nuda jako NOČNÍ ŽIVOT POULIČNÍ v Brně…
…ale nejde to, dnes to prostě nejde…a vyprávět historku z doby, kdy jsme s bráchou byli malé DĚTI, nahlédnout do PROTISVĚTLA času a zavzpomínat, jací jsme byli PROTIKLADY, zatímco co já pletla barbínám copánky a kreslila něžné obrázky do památníčku, brácha všechny mé barbíny ostříhal a GRAFFITI si přál mít na zdech svého pokojíčku…? To by asi nikoho nebavilo…
…a provokovat vzpomínkou na LÉTO? Kdo by tak asi chtěl zrovna teď před Vánocemi VE VZDUCHU cítit vůni dálek a ubíjet se představou, jak JE SVĚT KRÁSNÝ a že úplně nejraději by ho ihned procestoval CIK CAK. Sundejme si RŮŽOVÉ brýle, to by mi asi nikdo za takový článek like nedal.
Prý žádný učený ze STROMU nespadl! Hm, tak já asi budu první, protože dnes opravdu, ale opravdu nevím, o čem psát!
…mohla bych skromně psát třeba o tom, jak jsem nejkrásnější, ale ZRCADLO mi přestalo na otázku o kráse odpovídat a místo toho mi pouští SPORT a dává rady, že BEZ ÚPRAV z domu nemám ani vycházet, zvláště ne, když jsem pod vlivem KOUZLA BRZKÉHO RÁNA. A tak i když každé ráno nahodím do vlasů VLNU , narážím zcela NEČEKANĚ, JAKO COŽE? na takovou ŽENSKOU ZÁLEŽITOST, že ačkoliv mám DOLCE VITA, ucpaný odpad si musím spravovat SAMA… Ale beru to EKOLOGICKY! Aspoň mám čas vychutnat PODZIM V DETAILECH, mám dost místa pod DEŠTNÍKEM a nemusím řešit, CO JSME TO ZA LIDI a jak mám „SHAKE IT BABY“, aby pořád nebrečelo. Tak vypadá SVOBODA…
…a víte co? Já se tentokrát nebudu přemáhat, když to nejde, tak to nejde a žádný článek psát nebudu. Raději půjdu před svůj dům nakreslit ŠIPKY, nachystat ZIMNÍ ZÁTIŠÍ a zhasnout ŽÁROVKU, aby princ na bílém koni trefil. A vy si místo dnešního článku poslechněte v rádiu TICHOU NOC a otevřete si k tomu nějaký dobrý ARCHIV.
A tímto končí ohlédnutí za rokem 2016. Byl to krásný rok, ve kterém jsem si žila jako v bublině, létala si v oblacích, plnila si své sny…a bylo mi krásně! To samé přeji i vám do nového roku…a mějte na paměti, že S NEBESKÝM PILOTEM SE LÉTÁ VÁŽNĚ BOŽSKY!
Fotografie pro PF nafocena v říjnu na skvělém Pixien workshopu.
PHOTOPROJEKT 52 